V květnu roku 1945 v Evropě skončila druhá světová válka, největší a nejničivější válečný konflikt v dějinách lidstva. Zahynulo v ní více než 60 milionů lidí, z toho téměř 400 tisíc občanů Československa.
Dodnes mezi námi žijí lidé, kteří ve válce bojovali: v bitvách, koncentračních a pracovních táborech, domácím odboji, během povstání.
Dne 4. května 1945 obdržely protektorátní úřady překvapivý telegram ministra dopravy Kamenického: „Od této chvíle je český jazyk jediným úředním jazykem v protektorátu!“ I když Němci telegram okamžitě dementují, zpráva se rychle šíří.
Povstalci zvažovali ústup, nechtěli ale opustit civilisty skrývající se v radničním sklepení. Z hořícího prvního patra se stáhli do přízemí, rozhodnutí bojovat až do konce. „Loučili jsme se, čekali jsme, že tam vtrhnou a všechny nás postřílejí,” vzpomínala Marie Dubská.
Z Pražského povstání 5.–9. května 1945 se stávají heroizované oslavy hrdinství, neohrožené statečnosti a obětavosti Čechů na konci války. Podle pamětníků se skutečné hrdinství takovými obecnými patetickými frázemi snižuje.
Šestadvacetiletý Hauptsturmführer Walter Hauck prokázal svou zvěrskou krutost již v roce 1944 ve francouzském městě Ascqu, kde Němci usmrtili přes 80 civilistů. V Leskovicích jeho muži házeli do ohně ženy svázané dráty.
Jen v dubnu a květnu roku 1945 zahynulo na našem území asi 11 tisíc Čechoslováků, desetitisíce dalších, především sovětských vojáků, ale i Američanů, Poláků, Rumunů a tisíce Němců. Těsně před koncem 2. světové války nacisté mučili, vypalovali vesnice, umlátili a ubodali muže, ženy i děti jen za to, že pomáhali partyzánům. Na konci dubna 1945 u obce Salaš bylo 19 lidí vlákáno do pasti, pravděpodobně gestapa a vlasovců.
Čin dvou olomouckých studentek, které nebyly lhostejné k zoufalé situaci dětí ve zničených obcích na východním Slovensku, patří k neznámé česko-slovenské historii. Díky uchovanému svědectví Květoslavy Bartoňové ho můžete 75 let po konci války objevit.
Z Pražského povstání 5.–9. května 1945 se stávají heroizované oslavy hrdinství, neohrožené statečnosti a obětavosti Čechů na konci války. Podle pamětníků se skutečné hrdinství takovými obecnými patetickými frázemi snižuje.
Svět – a někteří z nás s ním – si připomíná konec 2. světové války. Když se zeptáte mladší generace na 2. světovou válku, má potíže se základními fakty. Jak se to dá změnit? Vyprávějme příběhy.
Zápisky z povstání našel v roce 1990 historik a učitel dějepisu Jan Tomíček ve skříni po smrti svého dědečka Františka Holuba, který se ho účastnil a málem při něm přišel o život.
„Jednoho dne v květnu 1945 jsem se vzbudil a v Terezíně nebyl vidět nikdo v uniformě. Bylo možné odsud odejít – ale vzhledem k tomu, že byla tyfová karanténa, to doporučováno nebylo,” vzpomínal Hanuš Hron na osvobození Terezína 8. května 1945.
Rudá armáda osvobodila před 75 lety v koncentračním táboře nedaleko Berlína asi 3 500 žen a 300 mužů. Nacisté vězeňkyně a vězně před příchodem Sovětů evakuovali.
Pro většinu Čechů znamenal květen 1945 úlevu a euforii z konce války. Německou rodinu Fritschových ale to nejhorší teprve čekalo. Otřesné podmínky sběrného tábora pro Němce přežil z celé rodiny jen třináctiletý Hugo. V pořadu vzpomíná Hugo Karl Armin Fritsch.
Rozbombardované ulice a krvavé boje ve městě i kolem něj. Němci se Brna nechtěli vzdát a Rudé armádě vzdorovali několik dní. Sovětští vojáci prošli peklem a nemilosrdnou daň si vybírali znásilňováním místních dívek a žen.
O záchraně koní z hostouňského hřebčína natočili Američané v roce 1963 film. Starostové obcí, ve kterých se Operace Kovboj odehrávala, se o ní dozvěděli až v roce 2006 od nadšenců mapujících zamlčovanou historii osvobození americkou armádou.
Z osvobozené Bratislavy prchali Němci, Maďaři a představitelé Slovenského státu a vraceli se do ní bratislavští Židé. „Vrátil jsem se do našeho bytu, ale ten byl úplně vyrabovaný a zničený. Rodiče byli neznámo kde,” popsal Gabriel Szász svůj návrat.
Po vypálení pasekářské osady Ploština na Vizovicku se pozornost velitelů SS obrátila k třicet kilometrů vzdálené obci Prlov. Jednotky SS zde 23. dubna 1945 vypálily osm stavení, ve kterých uhořelo patnáct obyvatel. Celkem zahynulo 23 lidí.
Asi každý zná Lidice a Ležáky a co se tam za 2. sv. v. stalo. Ale co Javoříčko, Vařákovy Paseky, Prlov, Ploštinu? To už málokdo. Na konci války byly tyto vesnice a osady za přechovávání a podporu partyzánů vypáleny oddíly SS. V pořadu vzpomíná Božena Hůšťová, Božena Kršáková a Milan Vlček.
Zatímco v některých moravských městech už slavili osvobození, v malé osadě Zákřov východně od Olomouce nacisté vypalovali, mučili a vraždili. Při masakru na oslavu Hitlerových narozenin zahynulo krutou smrtí 19 mužů.
Když Vladimír Brabec před 75 lety uslyšel rozhlasovou výzvu k obraně Prahy, vyběhl do ulic stavět barikády. Zapojil se do skupiny řízené motocyklovým závodníkem Frantou Juhanem a tlumočil jednání s Vlasovci, kteří bojovali po boku povstalců.
Příběh Petra Mayera
scénář: Kristýna Plíhalová
kresba: Ondřej Malina
z komiksové knihy Roll Out the Barrels
Vzpomínky Ignáce Žerníčka na dnes již neexistující německou osadu Štolnava v Hanušovské vrchovině na severní Moravě. Prožil tam válku, konec okupace, krvavé jaro a léto 1945.
Před 75 lety vypálili nacisté pasekářskou osadu Ploština a zavraždili dvacet čtyři pasekářů. Za tragickou událostí z 19. dubna 1945 stála zrada dvou českých konfidentů Oldřicha Bati a Františka Machů, kteří pronikli do partyzánského oddílu ukrývajícího se v okolí.
Poválečné události na jihočeském Vitorazsku a osudy tamních českých Němců. V pořadu vzpomíná Ferdinand Korbel a Karel Smolek.
Průzkumná četa americké armády překročila hranice u Aše 18. dubna 1945 v místě zvaném Kočičí hlava a v prvních květnových dnech pak Američany vítali v celých západních a jihozápadních Čechách. Ludmila Perneggerová mezi nimi našla svou životní lásku.
Osmnáctiletá Eva ležela 15. dubna 1945 na betonové podlaze v jednom z baráků koncentračního tábora Bergen-Belsen s desítkami vězeňkyň a měla hrůzu, že Spojenci o existenci lágru nevědí. Dunění, které slyšely a které je udržovalo při životě, totiž ustalo.
Prošla tím nejhorším, co mohlo člověka ve 20. století potkat. Jako židovská dívka byla deportována do Terezína, pak do ghetta v Rize, přežila několik dalších lágrů i pochod smrti na konci světové války. V pořadu vzpomíná Irena Racková.
Vojáci britské armády dorazili do koncentračního tábora Bergen-Belsen 15. dubna 1945. Na místě našli asi šedesát tisíc zbědovaných vězňů a třináct tisíc mrtvých. V následujících týdnech zemřelo - navzdory obětavé pomoci - téměř patnáct tisíc již osvobozených lidí.
„Nikdy mě nic tak nešokovalo jako pohled na to místo,” napsal generál Dwight Eisenhower poté, co američtí vojáci vstoupili 11. dubna 1945 do koncentračního tábora Buchenwald.
Příběhy českých Židů, kteří přežili holocaust. V pořadu vzpomíná Anna Hyndráková, Anita Franková, Toman Brod, František Kraus a Ruth Bondyová.
Příběhy českých Židů, kteří přežili holocaust. V pořadu vzpomíná Anna Hyndráková, Anita Franková, Toman Brod, František Kraus a Ruth Bondyová.
Student Heinz Prossnitz vyvinul obrovské úsilí, aby pomohl lidem deportovaným do Lodže, Terezína, Osvětimi-Birkenau. S přáteli jim poslal tisíce kilogramů potravin. Myslel na druhé, i když byl sám v ohrožení – zemřel osmnáctiletý v plynové komoře.
Na snímku z nacistického vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau je zachycen pochod žen, které prošly tzv. selekcí, mají oholené hlavy, jdou „na baráky“. Mezi nimi jdou sestřenice Ilsa Maierová a Markéta Nováková.
Když se patnáctiletý Pavel Kohn z Prahy dočkal 11. dubna 1945 v koncentračním táboře Buchenwald osvobození americkou armádou, měl za sebou tříleté věznění v Terezíně, Osvětimi, Blechenhammeru a pochod smrti. Návrat nebyl jednoduchý.
Do Prahy přijel na jaře 1945 náhodou. Na vagónu s uhlím v pruhovaném vězeňském mundúru. Devatenáctiletý Avraham Harshalom, tehdy Adam Friedberg, měl štěstí. Zachránili ho Češi, kteří mu poskytli úkryt do konce války.
Před 75 lety, 3. dubna 1945, vyrušilo z ranního poklidu Jana Juříčka a jeho rodinu silné bušení na dveře a varovné volání: „Les je plný Němců, jste obklíčeni!“ O chvíli později už před dveřmi stálo gestapo.
Jako 10letá byla po osvobození v roce 1945 s matkou a sourozenci zařazena do krutého pochodu, v němž byli Němci, vyhnaní z Brna, vedeni do Pohořelic. Stovky lidí pochod nepřežily.
Vysílení, hlad, zima a svévolné vraždění. Během „evakuačních” transportů přišlo o život zhruba čtvrt milionu vězňů, kteří v posledním roce války přežívali v nacistických koncentračních táborech.
Kolik občanů někdejšího Československa sloužilo nacistům za 2. světové války? Nastoupilo k vojenské službě do wehrmachtu? Ze zprávy tajné sovětské služby NKVD o válečných zajatcích se uvádí, že ze 1,5 milionu německých zajatců bylo 62 tisíc Čechoslováků. V pořadu vzpomíná Josef Bürger.
Devět dní po konci války pochodovali vojáci a vojačky 1. československého armádního sboru v SSSR Prahou za nadšeného jásotu. Na Staroměstském náměstí je z tribuny zdravil prezident Beneš, který se den předtím vrátil z exilu.
Před pětasedmdesáti lety začala největší bojová akce druhé světové války na našem území. Cílem Ostravsko-opavské operace bylo osvobození průmyslové Ostravy. Po boku rudoarmějců bojovali vojáci 1. československého armádního sboru.
Příběh Pavla Hauznera
scénář: Kristýna Plíhalová
kresba: Katsiaryna Karolik
z komiksové knihy Roll Out the Barrels
Vzpomínky pamětníků druhé světové války. Rodina Anny Hejpetrové skrývala na Strakonicku uprchlíky z nacistického vlaku smrti. 17letý Hanuš Adamec narukovat do wehrmachtu. Magda Barnea měla za sebou pobyt v likvidačních táborech.
Na svátek sv. Valentýna roku 1945 by američtí piloti raději zapomněli. Kvůli nepříznivému počasí a výpadku radaru ztratila formace 62 bombardérů B-17 správný kurs a místo nad Drážďany se ocitla nad Prahou.
Legenda československé cyklistiky Jaroslav Cihlář se zapojil na konci války do Pražského povstání, které vypuklo v sobotu 5. května.
Pro většinu vězňů tábora Auschwitz útrapy pokračovaly několik měsíců po jeho osvobození: absolvovali pochody smrti, dřeli ve fabrikách, odklízeli trosky bombardovaných měst. K 60 tisícům vězňů, které nacisté evakuovali, patřila i Brigita Bakovská.
Příběh Adolfa Burgera se v mnoha ohledech liší od ostatních, co přežili koncentrační tábory. Téměř dva roky dřel v Auschwitzu, v dubnu 1944 ho nacisté z Osvětimi převezli do své padělatelské dílny.
Tři příběhy dětí, které přežily Osvětim. Jak se s tím vyrovnaly? Každý rok si svět připomíná památku obětí holokaustu.
Nacisté vybudovali v zabraných Sudetech 34 pobočných koncentračních táborů. Prošlo jimi 30 tisíc vězňů a vězeňkyň z celé Evropy. Poslední týdny v lágru v Rychnově u Jablonce nad Nisou a jeho osvobození popisuje polský vězeň Andrzej Reszczyński.
Příběh československého ragbisty, který prošel Terezínem i Osvětimí, přežil zdrcující bombardování na konci války i pochod smrti.
Poslední lednový den oslavila Lisa Miková 98. narozeniny. Žije v Domově sociální péče Hagibor a stále se zajímá o dění. Když jsme jí přišli popřát a poděkovat za její vyprávění, právě četla noviny.
Během oslav konce 2. světové války se zapomíná, jak to na konci války v protektorátu vypadalo. Je skoro tabu mluvit o zločinech na německých spoluobčanech. Představujeme člověka, který přežil masakr ve středočeské Loděnici. V pořadu vzpomíná Rudolf Bělohoubek.
Den po Rudé armádě vstoupili do Prahy agenti sovětské kontrarozvědky SMERŠ (Smrt špionům) a úkol pozatýkat Rusy, kteří našli po roce 1921 v Československu útočiště před bolševickým terorem, začali plnit hned 11. května 1945.
Rozpoutali bouři nevídaných a neslýchaných ukrutností, postihla je nelítostná vichřice hněvu. Nacismu a Hitlerovi oddaní Němci v bývalých Sudetech Sovětskou armádu nevítali. Před 75 lety měli oprávněné obavy o své životy i majetek.
Židovskou maminku Richarda Husche čekala po návratu z Terezína strašná zpráva: jejího německého muže umučili a zastřelili sousedé. Poté ji se čtyřmi dětmi internovali v táboře pro Němce. Příběh Richarda Husche vypráví o poválečném násilí a vyřizování účtů.
Po válce už jsme nebyli antifašisté, jenom Němci. Erika Bednářová se narodila v roce 1930 německým rodičům. Klíčovou část života prožila v násilném odloučení od rodiny (za nacistů), v internačním táboře (po r. 1945) nebo ve vyhnanství. V pořadu vzpomíná Erika Bednářová.
Tu první noc, z pátého na šestého, jsme celou noc stáli u letadla a čekali na povolení, abychom mohli vyrazit na pomoc Praze. To nepřicházelo, ani druhý den, ani třetí.
Pavel VranskýNo byli jsme připraveni, měli jsme pušku, měli jsme ruční granáty asi dva a měli jsme ten můj ruční revolver, čili hodili bychom granáty a asi bychom utekli.
Josef LesákAmeričané u nás zůstali asi dva nebo tři měsíce, možná čtyři. Obsadili tenkrát školu, hostince, a kdo měl ve vsi větší barák, měl za povinnost ty vojáky ubytovat.
Jaroslav BělPátého dubna 1945 nás esesáci vyhnali na transport smrti, bylo nás již vyhnáno 7 000 vězňů. Popsat všechny hrůzy transportu. To se snad ani nedá vysvětlit.
Jan DušekV Praze jsem neměla kam jít, v bytě bydlel již někdo jiný, byl to nájemní dům. Jednu noc jsem strávila na Masarykově nádraží v noclehárně.
Ruth BondyováA pak najednou ráno. Bylo nádherný slunný ráno a přijely tanky s Rusákama. Jak jsme je vítali!
Vladimír MejstříkBlížila se opět fronta, tentokrát americká, a když jsem se ptal lékaře, zda mám zůstat nebo jít na další pochod smrti, tak mi říká: „Já ti poradit nemohu, když tady zůstaneš, tak nás vyhodí do povětří, když půjdeš na pochod smrti, tak tě můžou zastřelit.“
Jiří DiamantPrvního května jsme překročili hranice Československa u Chebu, u vesnice, která se jmenuje Pomezí. Dneska tam máme pomníček, jsme si tam postavili, každym rokem tam jezdíme pokládat květiny, kde je vysvětleno, že tam jsme překročili hranici jako první Čechoslováci ze Západu.
Václav StrakaNajednou byli pryč během tejdne. To jsme tam ale všechny byly, protože se nesmělo nikam… tak kdo utek, utek. Ale ti prostě zmizeli ti Němci… jak pára nad hrncem.
Eva KoubkováNejlbější věc, která je, je boj ve městě. Protože nevíte, co se stane, jak to vypadá za rohem. A ta kulka opravdu může přijít.
Otakar RambousekMně bylo třináct let, ale tohle si už pamatuju. Na Jezerce, jak je ta poločtvrť, tam vyváděli lidi z baráků a stavěli je před svoje tanky.
Marek KopelentNěmci po té hlavní třídě útočili směrem do města. Oni měli obrněné vozy a nás tam nasadili, že je máme zastavit.
Jan SvačinaRozhlas už hlásil, že volá o pomoc. Tak jsem tašku hodila přes rameno, sedla jsem si na první náklaďák a jeli jsme k rozhlasu.
Vlasta KřenkováNo tak jsme jeli do té Olomouce. A to byl ten bordel od těch Čechů, že akorát jedna byla henleinovka. A většinou jsme byli všichni z rodin antifašistů. To bylo tak nespravedlivý.
Erika BednářováUkrajinci říkali: „Dneska jásáte, ale zároveň budete plakat.“
František ZahrádkaOd zahrady Kinských nahoru, na Hřebenkách byly naskládané mrtvoly německých vojáků. Pochodoval tam nějaký transport, kolem jeli Sověti a zkosili ho kulometem.
Ivan KvasničkaNa Václavském náměstí na rohu Jindřišské viseli dva esesáci, polonazí, nohama zavěšení na sloupu osvětlení. Umírali, vydávali vzdechy a ještě pár slov říkali.
Jakub S. TrojanByla jsem tak trochu smutná. Oni se ptali: „Co je ti, proč?“ Já říkám, že u nás v Praze se ještě bojuje. Já nebudu nic slavit.
Margita RytířováNone of us really knew what was happening in concentration camps, not even our colonel. It would not have even occurred to any of us. Nobody had told us anything.
Harry FeinbergNejvětší legrace je, že tam ti Američané jeli, dostali se až do Motola a vypadalo to, že by se jim armáda SS vzdala. Těm šlo o to, aby se nevzdali Rusům, protože z těch měli strach.
Luděk DembovskýA tak jsme šli celý den. No ovšem to, co byste viděla kolem té cesty, to bylo hrozné. Protože tam šli jenom matky s dětmi, staří lidé. Nikdo jiný.
Jiřina BoreckáUčitel odešel, zvonilo a on řekl: „Ta německá svině se tu roztahuje, a když člověk potřebuje pomoct, tak nepomůže.“
Marie AntošováByla jsem tak nadšená, oni mě obklopili a začali říkat: „No jasně, ona vyhlíží snajpery, kteří střílejí ze střech, a ona je navádí!“ Já jsem říkala: „Prosím vás! Vždyť já se vracím z koncentráku!“
Anna Magdalena SchwarzováV rukou měl velké, asi metrové zrcadlo a za roh pozoroval tank do Jindřišské ulice. Tankista měl zřejmě smysl pro humor a zrcadlo mu z ruky vystřelil dělem, nikoliv kulometem.
Ivan Kieslinger
© Post Bellum 2019, 9 min.
režie, animace, postprodukce: Martin Búřil
design, ilustrace: Martin Plško
námět, scénář: Mikuláš Kroupa, Ondřej Nezbeda
Svědectví pamětníků Jihočeského kraje, kteří se v roce 1945 potkali jak s Američany, tak s Rusy.
© Post Bellum 2020, 14 min.
režie: Viktor Portel
© Post Bellum 2020, 3 min.
© Post Bellum 2011, 7 min.
scénář: Mikuláš Kroupa, Jan Svěrák
výtvarník: Martin Plško
režie a animace: Tomáš Holub / Tobogang
produkce: Karel Poupě / Pink Productions
© Post Bellum 2011, 7 min.
scénář: Mikuláš Kroupa, Jan Svěrák
výtvarník: Vojtěch Šeda
režie a animace: Zuzana Demlová, Martin Búřil
produkce: Karel Poupě / Pink Productions
© Post Bellum 2020, 7 min.
Rozhovor na dálku vedl Adam Drda.
© Post Bellum 2020, 7 min.
Rozhovor na dálku vedl Adam Drda.
© Post Bellum 2020, 7 min.
Rozhovor na dálku vedl Adam Drda.
© Post Bellum 2020, 7 min.
Rozhovor na dálku vedl Adam Drda.
Jedenáct vzpomínek na konec války v západních Čechách, jak je zachytili studenti Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity.
